Zimní Tatry 2007


Prý organizujete s Káčou Tatry. Cože a kam, že se vlastně jede? No nazdar. Tak to začalo a pokračovalo to celkem vtipně. Kapacita chaty 38 lidí a další a další meily….“to mi neříkej, že se nevejdou dva lidi navíc“….“Láďa jezdí vždycky a hlásí se týden před odjezdem“…. “nováčky holt trochu proškrtám“ … „Tak, aby bylo jasno, to místo jsem reservoval a zaplatil já, a že jede Kuba místo Kubánce mě nezajímá“ … Čtrnáct dní před odjezdem se to začalo trochu čistit, přibýval v tom bordel a hromadily se zbytečné dotazy a hlášky ………Hele to fuck jedem v oudtery ja myslel ze az ve stredu?.... neni uplne nejlepsi napad kupovat listky az tesne pred odjezdem…..první mrtvola se ti hlásí………….dá se platit na Zbojandě kartou……..Ze kterého nástupiště odjíždíme…….Tři hodiny před odjezdem odpadá už jen Filípo a můžeme vyrazit. Ve vlaku nás čeká jako vždy milý průvodčí, který trochu nezvládá hromadnou spotřebu piva a už v Třebové mě chce vyhazovat, proč mě, to nevím.


Značně rozespalí jsme dorazili do Popradu a následně do Smokovca a vzhůru na Zbojandu. Skialpinistická sekce nasazuje lyže už si to frčí nahoru rychlostí blesku, občas trochu pomalejšího, ale to dělají ta piva v báglu. Počasí se umoudřilo, a tak vyrážíme na mega výpravu na Slavkovskou kopu. S Kubou a Láďou to zkoušíme brát přímo, ale nějak to nejde, je to moc pod sněhem, a tak po první délce uhýbáme do žlabu za ostatními. Z dálky nás vítají nadávky Evy, která neví, jestli Demeter jistí nebo ne (nejspíš ne). Zkoušíme je obejít zprava a na vrchol dorážíme společně. Čas celkem kvapí, a tak rychle zpátky do chaty na večeři, stihli jsme jí akorát.


Krásný den a plán Levý pilíř na Střeleckou věž. Chystá se tam několik dvojek, jako první vyráží Max s Honzou, kteří nalézají pro jistotu do jiné cesty. Za nimi jdu já s Dejvem, dáme si jeden nepovedený nástup a než to vyjde načisto, je tu Káča s Frantou. Lezeme souběžně, každá dvojka jinudy, občas skála, sníh, led….Z prvního štandu sleduji Maxe a Honzu, jak to balí. Zatímco drkotám zuby, oni sundávají péřovky. Za námi vyráží ještě Baštíci. Po druhé délce se setkáváme a dál pokračujeme dohromady, v nejtěžším lezeckém úseku potkáváme zapomenutý friend, prý je Demeterův. Počasí se začalo kazit, zima přibývá a cesta je ještě dlouhá, naštěstí už jen převážně po sněhu. A další vrchol je za námi. Cestou zpátky trochu bloudíme, ale dorazit za tmy a před večeří stihneme.


Ještě hezčí ráno než včera a plán Bradavice. Petr prošlapuje stopu, tak hurá za ním. Chvíle debat, kterým žlabem vlastně chceme jít a už stoupáme nahoru. Do toho se občas ozve Čuldův návrh, zda se nenavážeme, dokud to bylo po sněhu, tak neměl šanci ho prosadit. Na skále trochu přituhlo, tak jsem za kus lana vděčná. Láďa mezitím postupuje nahoru solo a nějak to neřeší, jen čeká vždy 20 metrů nad námi. Ještě hlemzačka na závěr a balíme lana. Na Bradavici jsme letos první a máme Hore zdar, zapíšeme se, najíme a hledáme sestupovku. S plánem sejít dolů po hřebeni se rychle loučíme, do vedlejšího údolí se nám nechce,a tak Čulda obětuje postupně tři smyčky a slaňujeme. Bradavice je lámavá a Petr dostává šutrem do ramene, naštěstí to není nic vážného a můžeme v pohodě pokračovat v sestupu i ve sjezdu.


Úplně nejhezčí ráno ze všech, sluníčko, teplo, nikde ani mráček a Levé žebro Javorového před námi, jen je trochu více sněhu. Nalézáme s Dejvem do první délky a ono se uvidí. Za námi si to mašíruje Franta s Káčou, no vidělo se. Dál je nějak moc ledu, Franta chvíli bojuje se svým i Káčiným cepínem, aby to taky zabalili. Nevadí sluníčko pořád svítí, tak náhradní program Svišťovák. Ale nějak se začíná zatahovat, máme za sebou první výšvih, kolem nás mlha, vánice…..točíme to. Dva pytle v jeden den je taky dobrý. Za námi postupně doráží ostatní, kteří pytlili o sto šest. Kolem třetí už jsou venku jen Jura s Jírou (Javoráky), Špicál s LeoNem, Kuba a Láďa s Petrem (Střelecká), o pytle viditelně nestáli, protože vylezli, to co chtěli.
Zbývala poslední noc, kdy jsme si znepřátelili chatára Jurovou hrou na kytaru. Na druhou stranu on nás taky nepotěšil, když nás vyhnal z postelí a poslal spát do jidelny. Také nás ujistil, že víckrát k němu na chatu nepojedeme.

Neděle - žádné krásné ráno, člověk aby se bál jít na záchod, aby ho to neodfouklo. Jura od sedmi hraje na kytaru a dožaduje se tak snídaně. Nikam se jít nedá, a tak se postupně sbíráme na cestu dolů, která taky stojí za to. V Popradu se všichni scházíme v Haligardě a před desátou nastupujeme do vlaku. Kalba byla VŠAKácká a zúčastnění se z ní vzpamatovávali celý týden.

Venda.


Nesrozumitelný výjev z výletu instruktorů na Streleckou vežu

(Přímá řeč není označená, přímá řeč označená patří vždy okolí)

V pátek večer u sálajících kamen: Hm, už mě to chození hřebínků nebaví. Mě taky ne, zejtra jdeme lízt. Jo, a co nováčci? Ále, dáme jim rozchod, třeba se nepozabíjej. Fajn, tak schválně:-)
O hodinku později: Tak kam? No nejradši bych na Malej hrot, je to teda zkurveně daleko, ale když dneska nebudem pít a bude pěkne tak to zmáknem! Ok.
O minutu později: "Čau kluci, tady vám nesu pár piv, za to že jste mě dneska tak trpělivě jistili." Co coooo? jaký piva? aha, hm, no tak dík.
O půl hodiny později: "Hele mám tady eště nějakej rum, dáme pexeso a dopijem ho." Heeee? sakra. Vrať mi toho maxipsa! a zhulená slečna je taky moje! no nějak to ustojíme, stejně už ten rum dochází. "To neva, já mám ješte jednu láhev!", "Já taky!" A SAKRA.
(Hruškovej kompot, rum, broskvovej kompot, rum, bowle, kde jsou jahody? kde je jíra?)
...

Sobota ráno: Au. (Modlí se aby bylo hnusně). Au. Tyjo sakra, azuro. co budeme dělat? pod Hrot nedojdu ani náhodou, co Strelecká? vede tam něco pořádnýho? Jo tady, Pilier, RP šest, nebo háknout, to by mohlo bejt ne? jo, to osnem.
Cestou pod nástup: To je ale zkurvený horko.
První dýlka epesní mix: To je ale zkurvený horko.
Na vydupané sněhové poličce při pohledu vzhůru: Ty vole, to vypadá jako lezení. Tak já se asi přezuju do lezeček ne? hm, asi jo. žůžo.
(Ty vado, tady je to nějak převislý, uf, sakra, kurva plotna, ty vole sníh, sakra) štand zruš.
Nezdá se ti že nějak fouká? Kam zmizelo to azuro?


O hodinku později, Špicál mrzne na štandu: To je ale kosa, na to fakt nemám, zkurvený porrryvvvvy, doleze sem Leon, řekne že to balíme a zdrháme, v takovym fekálu se přece nedá lízt.
O minutu později, na štand přileze Leon: Kudy dál? já to vezmu asi tim koutkem zleva ne? He??? (Špicál nechápe) no asi jo, tak zleva. Fajn, dej mi matroš, tyjo tobě tu nějak profukuje ne? Grrr.

Předposlední štand, chlapci nahlíží do koutu od vedlejší cesty: Hele nevezmem to zkratkou? je to sice o dost težší, ale míň tu fouká. proč ne. tak já to prubnu.
(Namrzlá plotna v koutě se urputně brání hákovacímu útoku) Ty vole proč máme jenom dvě jedničky frenda, sakra. To je maso.
O půl hodiny později a šest metrů výše: To je ale blbost, to budu hákovat půl dne, kašlem na to. (Slaňuje)
Ha ha, co dál? Hmm, no tak okolo originálem.


Drama ve sněhovém koutu a vichřici: ... (nikdo ani nedutá, dvacet minut boje s návějí v sedýlku) konecně leží bezvládně na polici. Ty krávo, tak to je adrenalin.
Se setměním na vršku: By mě zajímalo kde je Kuba? Určitě to zbalili, f tomhle humusu může lízt celej den jenom absolutní magor. (Zpoza kamene vykoukne Kubova helma) "Čau, tak sme tady".

Špicál

Skoč na úvodní stránku.