Je mým zvykem si prohlížet průvodce a jezdit na místa, kam se obvykle nejezdí, nebo je důvod si to myslet, dle chování kamarádů.
Zlatník, kopec ležící vedle známé Bořně je již v průvodci deklasován, díky blízkosti kvalitní lezecké lokality Bořeňské, kvůli časovému omezení povolení lezení od 1.8. do 30.2.
a pro značnou lámavost skály. To mne navnadilo. "Tohle přece každého odradí, tam bude pohoda." A taky že jo.
První tři návštěvy s porůznu ukecanými kamarády spočívaly v přelezení tří výrazných pilířů. Několikadélkové, totálně neodjištěné a sporadicky odjistitelné cesty v sobě
zahrnovaly několik desítek metrů lezení, zbytek bylo spíše stoupání skálolesním terénem, ale pěkné
(po mně a Jaroušovi tam jedna skoba zůstala, další dvě jsem viděl vždy mimo mnou vytýčený směr). Pokud se k tomu přidá teplota pod 0 stupňů, troška sněhu na plotnách
a bolest v plotýnkách, tak je to paráda. A hlavně se končí na vrcholu, odkud vede sestup po turistické značce.
Při čtvrté návštěvě se mi podařilo odhalit tajemství Zlatníku. V nejjižnější části skal, zvané Trojzubec, kousek od turistické cesty se nachází věž
a dva přilehlé masivy s celkem 10 sportovními cetsami. I zde je skála víceméně lámavá, ale vystačíte pouze s presama a zaleze si tu každý.
O této oblasti dodám podrobnější informace a fotodokumentaci později.
Nejlepší místo pro zanechání automobilu. Po červené značce se dá dojít až na vrchol. Využíváno k sestupu.
Ještě se vychcat, pak už budete srát strachy.
Kvalitní skála se spoustou lokru a absolutním minimem skob.
Smyce na hroty je základ.
Štand ve smyci na hrotu je nutnost.
Vrchol pilíře po 5 délkách (cca 120m).
Plotnové, spárové, komínové lezeni se tu střídá s chůzí mezi stromy. No prostě, pojeďte někdy se mnou.
K Mařence jen krátce. Kdo ji zná ví, kdo ji nezná může tušit proč informace o ní jsou střeženy jako oko v hlavě.
Dejv slaňuje pod Mařenku.
Dejv čistí 1.délku diretky na Mařence, František cvičí prusíkování a pohora je na Matyho noze.
Maty
Skoč na: úvodní stránku