Před dvěma lety jsme s Magnuskem podnikli parádní přechod Mont Blanku z Itálie do Francie přes Freneyský pilíř. Přesně v tomto duchu spřádáme letošní plány, jen přechod má být opačným směrem. Z Francie přes severní stěnu Les Droites, výklus pod Jorrassky a přes Rubáš do Itálie. Plán to famózní, 7 dní by to mohlo spravit. Tři týdny čekáme na počasí, než můžeme 16.6.2008 konečně naskákat do stylově červené kultovní škody 120L a vyrazit směr Chamomix. Po pár hodinách spánku vyrážíme z Grand Montets na pochod směr chata Argentiére, lanovka nejezdí. Chata je však předaleko převysoko, takže nakonec docházíme k názoru, že tam vlastně nepotřebujeme, a bivakujeme kousek od nástupu do stěny. I tak nám vynáška zabrala půl dne. Alespoň vyzkoušíme spaní přikryti jen jedním spacákem, co máme sebou. Brzy ráno nabíháme do nasvícených ledových glazurek. Největší obtíže stěny spočívají v prvních třech délkách, takže dost ostrý start. Jištění se tu opravdu nedostává, alespoň že máme jakés-takés štandy. Po notných dávkách adrenalinu v glazurkách, následuje „rozumný“ zbytek 1000m stěny, prima ledové/mixové lezení. Přední hroty si tu přijdou na své. Špatný sníh v horních partiích stěny nás nutí 2x bivakovat na vykopaných poličkách, a když se teprve třetí den odpoledne dostaneme na vršek, a následně doklopýtáme na chatu pod pokličkou, je jasné že na Rubáš již nezbývá dost sil a odhodlání. Na chatě se konečně trochu vyspíme, zamáváme Joraskám, a pochodem po Mer de Glace opouštíme scénu. Ještě týž den večer valíme domů, stále nemohouc uvěřit, že inzerovaných 5 dní azura opravdu vydrželo, toť opravdový zázrak. Pořízený film napoví o našich zážitcích více.
|
|
|
|
| Severní stěna Les Droites | Ve stěně | První noc |
|
|
|
|
| Šikmá plocha | Druhý západ slunce | Vrcholový hřebínek |
|
|
||
| Grand Jorasses | ||
| Video |
Po pětidenní akci s Magnuskem, uvedené a zakončené celonoční jízdou v Drakoušovi, je člověk zralý na 14ti denní pobyt v lázních. Den a půl prospím a v úterý večer alespoň na skok do Bulvy. „Ti to pivo dneska nějak nejede, nevyrazíme zítra na Drábky?“. Sakra, Vendy má pravdu, musím to rozhejbat. „Tak ok, pojedeme“. Brzy dopoledne už tedy věšíme jeden pytel za druhým na Drábkách, než podvečerní bouřka utne naše snažení definitivně. Ale Janebovku jsme dobýt stihli. Před přívaly vody se schováváme pod Stařenou, kde se zničeho nic zjeví povědomý vlasatý týpek. „Ahoj, ahoj“, no jasně, to je přeci veselý bard Ondra! Potkal jsem ho jednou když hrál v noční tramvaji na housle, a to se nezapomíná. Povídáme a povídáme, historek z hor není nikdy dost. V dobrém rozmaru a nic zlého netuše jdeme ke hřišti „na jedno“. He he. Zcela nečekaný spontánní večírek končí absolutní smrtí všech zúčastněných a nevrlým hospodským, inu, občas se prostě zadaří :-). Ve čtvrtek se marně snažíme vzpamatovat na písečáku a vylízt něco málo na suškách, přičemž sonduju situaci, zda by někdo z potenciálních spolulezců neměl čas vyrazit v pátek (tedy zítra) do Alp. Ondra totiž zrovna náhodou vyráží s parťákem na Eiger a mají místo v autě. Nikdo pochopitelně nechce případně nemůže, takže to pouštím z hlavy. V pátek dopoledne mi Ondra volá, že vlastně můžeme lízt ve třech. Jsem zrovna aklimatizovanej, rozlezenej a předpověď počasí je dobrá. Taková šance prostě nejde zahodit! Narychlo se přesouvám z Ráje do Prahy, sotva uschlé věci rozvěšené po pokoji házím zpátky do batohu a v podvečer vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství.
Ondrův parťák Jíra je dle očekávání obrovskej pohodář, takže už když pozoruju jejich styl nákupu jídla v Normě 5 minut před a 15 po zavíračce, je mi jasné, že se bude jednat o velmi veselý zájezd. Do Grindelwaldu, který pochopitelně familierně nazývám „Grünwald“, dorážíme klasicky v noci. Trochu pospíme a ráno máme před sebou stěnu v celé své kráse. Opravdu nádherný pohled, na stěnu stěn, opředenou bájemi a tragédiemi při pokusech o první průstup, stěnu o které byly svého času napsány stohy knih (doporučit lze např. knihu Bílý Pavouk od H. Harrera). Než stačíme přebalit batohy, přikluše na parkoviště 68letý amík se slovy „climbing is not fun, not a pleasure!“. Všude vodopády, zabalili to u okna zubačky. Hm hm, alespoň nám věnovali parkovací lístek na několik dní :-)
Šlapeme příkrým stoupákem pod stěnu, moderní styl nástupu zubačkou na Eigergletscher a seběhnutí pod stěnu za 15minut prostě neuznáváme. Přespíme na rozkvetlých loučkách pod stěnou, a ve 2 hodiny ráno prcháme před vzteklou liškou vzhůru. Málem mi rozkousala spacák, mrcha. Po každé těžké délce se pak utěšujeme slovy „tohle by za náma dát nemusela“, další noc snad bude klidnější :-). Spodní část stěny je položené suťoviště plné potoků, proplétáme se kudy to pustí. U těžké spáry se navazujeme, bez problémů nacházíme Hinterstoissův traverz, kluci mají dokonce i jakési topo stěny, s orientací kupodivu není větších problémů. Eisslauch je skrze vodu nelezitelný, proto je nutné ho oblézat vlevo po plotnách. Šindelovitě sklopené mokré poličky, všechny chyty na spoďáky, v mačkách tu člověk pěkně bruslí. Naštěstí Ondra, na starostlivé doporučení brigádníka Hudysportu, zvolil vhodnou obuv kategorie D! A hlavně ho tedy napadlo sundat si mačky. Délku vydrtil, dobrá práce. Druhé ledové (sněhové) pole je v pohodě, a již nabíhám do žehličky. Nepříjemným koutkem teče spousta vody, řádně provlhám. Nějak mi vůbec neschne bunda, uvědomuju si na štandu, divný. Otočím se a mám jasno, je zataženo a drobně prší. Sakra jak to, má být 5 dní krásně, asi nějaká lokální oblačnost nad Alpama, to je smůla. V další dýlce už hřmí jako blázen, začínají padat kroupy… no prima. Naštěstí již brzy dorážíme do pohostinného „bivaku smrti“, převislá stěna kroupy i déšť odcloňuje, nezbývá než zvolat: „tady je to boží!“ Kopeme plošinky, zalézáme do ždáráků a igelitových pytlů, (co kdo má :-)) a je nám fajn. Bouřky neustávají celou noc, ba ani dopoledne. Nějaká vytrvalá lokální oblačnost! Odpoledne se rozhodujeme dolézt aspoň do bivaku na Rampě, protože jinak bychom tu taky mohli strávit tejden. Na Rampě sice žádný bivak nenacházíme, zato vodopád ve Wasserfallkaminu, radost pohledět. Leda tak se šnorchlem. Volíme tedy objížďku zprava, hodně přísná Terraryho varianta, Ondra opět fajnově zabojoval a zafixoval lano na zítřejší start. Bivak v sedě je nakonec docela příjemný, hlavně že je z čeho si dělat legraci.
Ve čtyři ráno začnou zpívat ptáci, a my prusíkujeme vzhůru. Se zájmem pozoruju kluky válčit pěknou dobu, hm, asi jsem jim měl poradit pár triků, kam si Vágus věší batoh a tak podobně, tak příště. Ondra to dobojuje k Božskému traverzu, a dál je zas kus na mě. Sníh, v Pavoukovi začíná držet led, valíme co nejrychleji hlava nehlava. Výstupové spáry, traverz ke Cortiho bivaku málem míjím, začíná sem svítit slunce tak rychle dokud sníh ještě drží, absolutní dávačka lehkým rozporem vysněženými komíny, jako by měl člověk křídla. Tohle že byly obávané Výstupové komíny? Tak to už jsme skoro nahoře. Brzdí nás jen další bouřka, a Ondra, odmítající lézt po vrcholovém hřebeni se stojícíma vlasama při bzukotu cepínů :-). Půl hodiny čekáme při vysmáté konverzaci, a ve čtyři jsme na vrcholu. Dnes tedy pěkná práce!
Sestup dosti entusiasmu ubere, slézt po předních na ledovec, poté hurá do ploten a těmi beznadějně ztraceni bloudíme s nocí v zádech dolů. Survival jak má být. V 11 večer nás přecjen vítá automat na Coca-Colu na stanici Eigergletscher, už jsem tomu ani nevěřil. Co dodat? Parádní akce v parádní sestavě, na kterou se bude vždy vzpomínat s lepivou příchutí sentimentu.
Po dvou deštivých dnech v altánku, kde „Salewa team“ pořádá grilovačky na oslavu 70 let od prvovýstupu severní stěny a 150 let od dobytí vrcholu (kromě oslav ale zjevně nikdo neleze, nejsou podmínky ;-) vyrážím domů a kluci ještě do Bergelu, na BadiloCassina klasiku. Z půlky cesty je ale vymete taková bouřka, že z nich crčí voda ještě po příjezdu do Prahy. „HOLT TROCHU SMÚLA!!"
|
|
|
| Severní stěna Eigeru | Pod stěnu | |
|
|
|
| Těžká spára?? | Oblez Eisslauchu | Začátek druhého pole |
|
|
|
| Druhé pole, žehlička a bivak v dohledu | Bivak smrti | Krutý oblez wasserfall kaminu |
|
|
|
| Výhled | Bivak na rampě | Čtvrté pole |
|
|
|
| V božském traverzu | Výlez z pavouka | Výstupové spáry |
|
|
|
| Jupí | Vrcholofka | Dobývání stěny smrti :-) |
| Video | ||