Dulferfuhrer 20-22.6.2003

Tak po téměř roce opět vyrážíme. Zase s Matym, zase do Kaiseru a zase do západního Totenkirchlu. No ostatní je jiné. Nejedeme sami, ale s Jardou a s Majdalenkou, předpověd je v poho, psychicky taky na výši (jak jinak, že :-)). Po již unavující jízdě kolem Mnichova, vyrážíme z parkáče na Stripsenjoch za drobného deště. Jak klasické. Na chalupě je kupodivu docela plno. Naštěstí znalost místního prostředí nám nezabrání ulehnout do lágru a po menší potyčce se staříky uleháme na 3 matrace. Majdalenka nechce spát ani pod Matym ani mezi mnou a Jardou. Budíček na 5 00 je drsný, ale spravedlivý. Nástup máme našlukovaný dopředu z minula a tak nás nezastavuje ani odtrhová trhlinka na nástupu. I když cepín z doby dřevěné nebyl zrovna dle instruktorských příruček, dostáváme se ke skále. Prvních 150 metrů dáváme v podstatě soliko a navazujeme se pod prvním borhákem. V duchu se modlíme, aby nebyl dneska poslední. Na standu v zářezu se naše cesty s Jardou a Majdalenkou rozdělují. Oni vyráží na námi v minulém roce "prostoupeném" Winklerschlucht (IV, č. 283. viz. Matyho článek).


Začátek skoro potmě		S cepínkem to jde o poznání lépe :-)		První délky

Já s Matym uhybáme na "nahoru". Bohužel mne definitivně v druhé délce mé vnitřností nutí odskočit si do sousedního kuloáru. Jenom doufám, že je to naposledy. První tři délky jsou pouze po starých skobách, ale na čtvrtém štandu se lesknou lepené borháky, takže jak by řekl Filipo - voptimismus. První těžký místo za VI dáváme OS a je to docela pohoda. Nejtěžší místo v 11. délce vypadá docela jako lezení, ale 2 borháky ho samosebou řeší . Šlo by to to jistě i bez nich, ale nalehko, jak ostatně ukazují dvě dvojice místních, kteří nás pomalu dohánějí. Cesta se leze nalehko, bez nesmyslů na bivak,...., ale musí se vědět, že to lze :-). Jelikož nekoukám na náčrtek, naběhnu do 13. délky naprosto nepřipravený na travers za VI, který navíc jde směrem dolu (!). Navíc po procvaknutí jediného borháku se mi v traversu kouše lano, což má za následek, že si užívám krasného prusíkování po lanové lávce, ktero tvoří štand a zaseknuté lano a dostižení dvou lezeckých dvojic. Protože lezou o něco rychleji, pouštíme je dopředu.


3. délka		Už nás dohánějí		Schválně, kdo najde Matyho

Po nucené hodinové pause, pokračujeme. Všechny zásadní problémy by měly být za námi tak co, že. Pochopitelně, největší pakárna se teprve má dostavit. Po odpočinku se Maty pouští do převislé stěnky za V+ s naprostým přehledem. Bohužel nejvíce nás potrápila 20. délka. Spárokomín do kterého se s baťohama nemůžeme nacpat. Ostatně i první dvě dvojice se v komínku poměrně zahřejí. Začínáme toho mít dost. Já jsem už tak hotový, že míjím štand, následuje klasické přetahování se s lanem, které dře jako kráva, pak velmi problematické slanění zpět na štand. Maty je naštěstí v pohodě a vali na vrh. Poslední délky jsou jenom o zaťatých zubech.


Co dodat...		ZigZag wandl		Maty se probíjí V+

Dvě délky od vrcholu na nás začínají pokřikovat Jarda s Majdalenkou z protějšího 2. terasy, což nám docela dodá vzpruhu. Konečně vrchol. Rychle scházíme k Majdalence a Jardovi a tlačíme vrcholový špek.


Konečně vrchol		Magdalenka		Jarda

Pak jen již notoricky známý sestup fuhrerwegem na Stripsenjoch. Pak již obligatní pivko, ještě jedno a ještě jedno a … Neděle se nese v duchu pohody a sportovního lezení v oblasti Sneeloch (nemůžů najít průvodce, takže nevím jestli se to tak píše). S Jardou davám jakousi 4 délkovou 7 a Maty s Majdalenkou několik kratších cest kolem.


Špek je špek		Jako obvykle, s prstem v nose		Nedělní siesta

Pak již jenom otravný návrat. Mimochodem, nemohl by si někdo v oddíle pořídit nějaké malé dopravní letadélko, fakt by stačilo jenom docela malinké.

Shrnutí: Dulferfuhre, č. 288, V+ A0, 26 délek, 800 m

Maty a Vanki