Aneb povídání o tom, kde se dá lézt na Hvaru. Hned na úvod zdůrazňuji, že zde nehodlám propagovat lezení v Dalmácii. Jet sem jen za lezením je asi nesmysl. Ve Francii je lezení řádově více, lepší, je to stejně daleko nebo blíž a ostatně ve Francii je skoro levněji. Minimálně poměr cena/výkon u vína je ve Francii významně zajímavější. Pokud se ale chystáte do Chorvatska s rodinkou válet na pláži, s milenkou válet … (co já vím) a budete si mezi tím chtít střihnout něco lezeckých pohybů, zde je pár informací.
Jak jsem postřehl, tak pokud se v našich zemích ví o nějakém lezení v Chorvatsku, tak to je tradičně Paklenice a v několika posledních letech se ví o Cliffbasi na Hvaru. Jinak nic. Přitom v Chorvatském lezeckém průvodci (vydán 2004), kterého máme v knihovně je popsáno 50 oblastí. Dost z nich jsou oblasti velké, kde je určitě co intenzivně dělat mnoho dní a řada z nich je přímo nebo nedaleko běžných pobřežních letovisek. Kromě toho chorvatské sportovní lezení zřejmě prožívá velký boom. Měl jsem krátce v ruce nejnovější vydání téhož průvodce z letošního roku a ten je o čtvrtinu tlustší a popisuje snad 70 oblastí. Za tři roky dost slušný nárust. Následující řádky jsou ale jen o Hvaru, který jsem letos (s rodinkou) navštívil.
Cliffbase - v našem průvodci se jmenuje Šuplja Stina
Z oddílu tam zatím byl myslím jen Dejv s rodinkou a pokud tedy někdo neví o co jde, tak stručně pár faktů. Slovák Miroslav Štec před pár roky objevil
útes přímo u moře, začal tam dělat cesty (dnes >100), posléze pozemek koupil, bydlí tam (celoročně?) a za lezení resp. za vstup na svůj pozemek
vybírá peníze - za vstup 22kun, dítě 12. Informace na WEBu www.cliffbase.com či na Lezci.
K článkům netřeba moc dodávat. Jedná se nesmírně romantické místo, fotky na cliffbase.com nekecaj.
| Hlavní lezení je od té věžičky vlevo, pak na té věžičce a to i z té převislé stinné strany. Od věžičky vpravo je především deep water sooling a hlavně se tam již nastupuje z vody a traverzuje se tam po zavěšených lanech. |
|
| No není to jak z nějakého pirátského filmu? To je starý přístav. Nevím ale k čemu sloužil přístav 15 minut chůze od vesnice. |
Byl jsem ovšem rozčarován z atmosfery. Možná mylně jsem z informací, které jsem měl, usoudil, že se jedná o normální lezeckou oblast,
která je ovšem na soukromém pozemku, Miro investoval do tvorby cest a tak že za lezení vybírá poplatek a je to jeho bussines.
Naší veleskupině s kojencema nevyhovovalo skromné "lezecké" ubytování, které nabízí Miro, a ani jiné ubytování ve Sv. Nedjelji nesplňovalo
naše požadavky a tak jsme bydleli v nedalekém Ivan Dolac s tím, že si na Cliffbasi občas zajdeme zalézt.
Druhý den pobytu jsme se tam jen jeli podívat, jak to tam chodí, jaké cesty atd.. Přišli jsme k Mirovu domku (kolem něj musí každý projít)
a odehrál se zhruba takovýto rozhovor:
"Dobrý den, je tu někdo?"
"A vy ste kdo?"
"My jsme se dnes jen přišli podívat, jak to tady u tebe chodí"
"A odkud jste, kde bydlíte?"
"V Ivan Dolac, nás je velká skupina"
"A proč nebydlíte u mne? Naše vesnice potřebuje peníze. V Ivan Dolac už mají dost. Je tu strašně lidí, podívejte se sami. Pořád sem někdo chodí.
Dneska i nějací Rakušani. To ste mne tedy naštvali a ne že budete příště bydlet někde jinde. Já kdybych jel k někomu na zahradu,
tak bych mu předem alespoň zavolal" atd. a podobné lamentace.
Můj dojem - jednoznačná hospoda na mýtince. I při dalších návštěvách byl Miro odměřený až sarkastický - "Co mám s vámi dělat - zpátky vás nepošlu"
nebo když jsme se podepisovali pod "poučení o bezpečnosti", připojil k našim podpisům poznámku "Bydlí v Ivan Dolac, příště moji hosté".
Pravda, teprve později jsem si v průvodci a na WEBu přečetl, že pokud chceme lézt má se Miro předem kontaktovat.
Vybavila se mi paralela s jiným Mirem a to s Jílkem z Teryny. Mají cosi společné. Umím si představit, že když se předem dohodneš, přijmeš jeho nabídku
ubytování, tak se o tebe bude starat jako o hosta a může tam fungovat prima parta. Ale my, kteří jsme tam jen chtěli polézt jsme byli vysloveně vetřelci.
Třeba měl jen své dny, nevím.
Pokud byste tedy někdo chtěl na Cliffbasi lézt a bydlet někde jinde, doporučuji asi opravdu Mira předem kontaktovat a rozhodně nebýt konfrontační.
Určitě Vám bude nabízet bydlení jeho, nebo alespoň ve Sv. Nedjelji a pokud opravdu máte o ubytování jiné představy,
připravte si pádnou argumentaci proč tam ne. Jinak Vás bude považovat za nevděčné vetřelce jako nás. Například pro děti má Sv. Nedjelja nevýhodu
v tom, že tam je jediná kamínková pláž cca 30m dlouhá.
| Jediná kamínková pláž. Lezení tam jak je ta věžička co vrhá stín. | 
| 
| Současný přístav s hospodou |
Stracine
Tato oblast má zásadní výhodu. Je orientována přímo na sever a ještě je vysoko v horách, takže tam asi horko není nikdy.
Podle průvodce ji najdete bez problémů. Čekal jsem od ní více - v našem průvodci je popsáno 11 cest, rovnoměrně rozdělených mezi obtížnosti
4b až 7a, délky 20-40m. Je tam ovšem i mnoho slibující věta, že tvorba cest tam právě začala. Domníval jsem se tedy, že když je všude takový rozmach
lezení, tady se také za tři roky dost pohnulo. Nikoliv, je tam stále přesně těch 11 cest. Masív je to obrovský, když jedete trajektem ze Stari Gradu do Splitu,
neunikne Vaší pozornosti. Pravda, není to všude úplně kompaktní skála, ale rozhodně bych neřekl, že existující cesty vyčerpaly možnosti pevné skály.
Nevím, nerozumím. Dokonce i precisní šipku „free climbing" u silnice umístili, zatím však ukazuje k 11 cestám.
Velika Stiniva
Tam se mi tuze líbilo. Jsou to tři sektory kolem rybářské vesničky tohoto jména. Na to, jak malá je to díra (cca 30 domů?) tam fungují tři hospody a minimálně jedna z nich
je opravdu tuze příjemná a na chorvatské poměry i levná. I jakési apartmány k ubytování tu jsou. Náš průvodce popisuje jen dva sektory, dnes se leze uz ve třech.
Byli jsme tam s kompletními rodinkami a tak jsme lezli jen v mini sektoru "Uz put", který je orientovaný na sever a představuje desku výšky 7-8m s asi 20 cestami téměř
jednotné klasifikace 5b+. Ale příjemné místo, perfektně vybavené nerezovými borháky a všude prasečí ocasy.
Druhým sektorem, kam jsem se jen vypravil
kouknout, je "Pod Spilju". Průvodce popisuje sedm cest, ale už jich tam je naflákáno víc a stále se tam pracuje. Zrovna tam viselo pracovní lano a bylo vidět,
že se tam s vrtačkou pilně činí. Tady to tedy chce asi trochu lézt, myslím, že cesta lehčí než 6b tam nevznikne, ale je to sektor s velkým potenciálem
pro opravdové lezení. Je zde totiž obří jeskyně s krápníky a hady a zatím zde existuje jen jediná cesta jejím okrajem. Každopádně takové lezení
se dneska nosí.
No a třetí sektor naproti přes vodu ještě není v našem průvodci popsán, ale v tom letošním tam už nějaké cesty byly. Nebyl čas abych se pod stěnami
prošel, takže jen celkové fotky. Tam bych tipnul, že i nějaká 6a budou.
Závěrem tedy doporučuji každému, kdo plánuje koupací dovolenou v Chorvatsku, vzít z knihovny průvodce a plány podle něj upravit. Například na oblíbené Istrii je popsáno na 15 oblastí. Před třemi roky, kdy jsme s ročním prckem vyrazili na blint na Istrii, jsme strávili hezký čas ve Vrsaru. A vůbec jsem netušil, že nedaleko (do 10km) je rozsáhlá (100 cest) oblast Limski Kanal.
Skoč na: úvodní stránku