Infiltraci promptně vověřujeme u známého Liberectva. Závěr je jasný. Polezeme-se, nemilosrdně navštívíme-je a dokonce kulturně zocelíme v klubu LIQUID
své osobnosti. Senzační. Spolek se krystalizuje do podoby Dejv známý zachycovací štamgast, Pája taky zámá a JÁ.
Skromný materiál na ledoborectví rozšiřujeme u do té doby kamarádů a po školeníčku v sobotu vecer hurá do akce.
Auťák frčí. Dejv je dobrý řidič, už jich má pár na svědomí. Mistr předseda dlící tou dobou v městě Liberci
a ničící tam kulturně nemovité dědictví odsunutých sudetoněmců nás již očekává. Liquidace v Liquidu se však neůčastní neb navštěvuje svojí o mnoho
hezčí kopretinku u který se určitě všichni potkáme-minimálně naše snímky. Hledáme kultůru. Z jedné strany nechutně zeleně vyfintěný barák
skýtá z druhé strany skládkovytý pohled. Zde je vstup. A hned Tuc Tuc Tuc Tuc .Dáváme rudé krávo s tim dobrym a taktéž pobafáme.
Na rozdil od Liberectva se bavime. Tuc Tuc Tudu Duc. Energie přichází a s množstvím všeho pohlcuje.
Už se trsá a decibely a rytmus a už né vidy a už jen slechy a najednou jsou tři a mi jdem spát. Aspoň Melloun nevyhořel.
Ráno je kupodivu neospalé.
Nejvyšší odchází k očistě duše a mi zatnout. Po samozřejmé potyčce s orientací nacházíme L.O.M. na místě, kde samozřejmě je a byl.
A skutečně Hlas nekecal i přes těžkou oblevu všude samej rampouch a bohužel i člvěk včetně germáncev.
Hodnotím výšku na maximálně 20metrů s povolenou odchylkou 50%. Jsou tu téměř kolmé stěnky pokryté glazůrkou, ale i krásné bakule ledu
s krápníkovým charakterem. Zbrojíme. Zbraní je nadbytek některý však nedovedeme efektivně zatnout. Nedostatek je naopak botek na které lze mačku přichitit.
Řešíme to čenžováním.
Mé botky jsou Páje o 5 čísel větší, její mě vo 4 čísla menší. (zajímavé že, na požádání osvětlím) Tož nevadí lezky jsou taky malý.
Překypujíc sebevědomím se s Dejvem vrháme do čelby. Strach aby nespadlo tělo VŠAK nutí přistát. Zkušeností je holt po skromnu.
Dejv radši hází horníka i když si cestu hrozně komplikuje. Nic mu neřikám, je to taky jen člověk. Asi má pořád natroubíno. (hodit si to tam můžete všude)
Po několika nesmělích pokusech na střídačku dokonce i taháme. Člověk si musí zvyknout. Ve 2 máme pocit že je 5. A tak to pereme z kopečka spokojený.
V Jizerkách je to asi ten nejlepší ledík co jsem navštívil. Hladem sužováni, pot tlakem okolností a s příslibem koláče musíme chca nechca eště posetit obě Hlavy,
jestli ale budou doma. Deštík jim naštěstí brání v šíleném letu po běžkařských tratích a tak jíme koláč chlastáme nějakej další náčelníkův blivajz (tentokrát z turecka)
a sledujeme ve vysávačce homosexuální krasobruslaře a všichni se řehtaj a pak sledujeme zvidealizovanou Madlu taky se řehtáme, ale v skrytu si myslíme
že je namáklá a pak se mi to rozmazává a Náčelník ukazuje fotky, kde všude málem bídně zhynul a pak jedeme autem Tuc Tuc Tuc Tuc Pája sedí tiše vzadu
a Dejv je holt dobrej řidič.J.F.K.- Fidéla
Skoč na: úvodní stránku