VŠAK CHEMIE PRAHA - Doba Tě Semele!

Pískovcová sezóna právě začala, není na škodu lehce zbilancovat sezónu předchozí a na novou se řádně namotivovat u fotek z našich oblíbených oblastí.


Zimní příprava

Pro mě loňskej rok začal „famózně“, dvouměsíční výpadek v tréninku a totálně zazděná zimní sezóna. Skoro jsem nestíhal rušit akce, vracet letenky a počítat propadlý peníze – letenky skotsko, letenky a číslo vasák, dvakrát tatry a další, hmm. Tak sem vám aspoň sepsal pár rad, jak se chovat na JIPce:

1. Lůžko není třeba rezervovat dopředu.

2. Je dobré znát své normální údaje tepovky, tlaku atd. a lékaři je sdělit. Jinak uvidí na monitoru tepovku 42 a začne vyděšeně žhavit fibrilátory.

3. Pokud jste při vědomí, musíte podepsat souhlas s každým vážnějším zákrokem. Formulář raději moc nestudujte, hlavně ne sekci „Možné následky včetně trvalých“.

4. Upozorněte lékaře, že jejich uklidňování: „Nebojte to moc nebolí, asi jako když vám trhaj zuby.“ vám opravdu nepomohlo. Zubařku ať už proboha nikdy nezmiňujou!

5. Snažíte-li se o něco ukecat sestru, zahajujte každou větu slovy „paní doktorka říkala“.

6. Neptejte se sester k čemu vlastně používají heparin, není to jejich oblíbené téma.

7. Na nějaký čas se budete muset vzdát svého tréninkového plánu, kampus na JIPce nemají. Ani nevypadali, že by se ho chystali stavět.

8. Za žádnou cenu nepřiznávejte, k čemu slouží gumové kolečko vedle skleničky s vodou na vašem stolku! Tvrďte, že je to talisman od vaší indiánské babičky pracující v Gumotexu.

A jedna historka: Doktorka se zdejchla a nevydala příkaz. Sestra je tímpádem disfunkční, musí, neboť nechce dostat pojeb. Sem lehce nervní, anžto mám od doktorky slíbenou vyndanou cévku. Debata se hrotí. „Tak já si to prostě vyrvu!“ lstivě vyhrožuju. „Ježišmarja to ne, dyť je tam balónek, to hrozně bolí.“ Vida balónek, myslel sem si to. Jak ten patent může fungovat, přece to musí jít nějak ovládat (vím o cévkách kulový). Hele tohle vypadá jako ventil, nojo ale nemám čim to uvolnit, sakra. Sestra nervózně pobíhá okolo, ale odmítá asistovat. Co by udělal MacGyver? Ha, mám přece hřeben! Vida, povedlo se, už se jen odhodlat tahat. „Ty brďo, vy jste vysokoškolák ne?“ valí oči sestra a běží se podělit o zážitek s ostatními. „Ty vole Maruš, von si vytáh cévku hřebenem, tos měla vidět“ slyším ji halekat z chodby. Zanedlouho sem v lokalitě docela slavnej… :-)


Konečně lezení

Po výpadku je zesláblost katastrofální, ale nadruhou stranu shozenejch osum kilo je v převisech na Ruzyni sakra poznat. Zanedlouho tam překlepu to samý co normálně, ba i o trochu víc, z čehož jasně vyplývá že muj normální celozimní „trénink“ na stěnách je úplně k ničemu. Hmm, prima zjištění :-) jak to půjde na skalách? Dokud je na lano zima, ideální čas vyrazit na bouldry. Párty si poradil se 6B-čkem na Sněžníku

Jarní rozlejzačky kde jinde než v Tisý a posléze na Drábkách. Párty předvádí svůj metodicky správný přístup k zakládání jištění, Filípova & Šimiho škola. Fascinující :-) Na druhém obrázku předvádí svůj přístup k zakládání jištění Káča, takzvaná Špicálova škola ;-) Klasická Nejedlova VI na Drábský sloup.

Jarní zevlink ve Skaláku. Stoupa, jedna z dominant skaláku – dnes neobvyklý nával!!

Aby se neřeklo, pošlem tam hromadně aspoň nádhernou Vyhlídkovou hranu na Ottovky, VIIb-c, luxusní cesta. Ve výlezu nacházím olomený důkaz Vejvisova podzimního kamikadze poletu :-) a já ho podezdříval, že tu hlavu má rozbitou z řádění na Koupáku.

V Sasku jsme tomu letos moc nedali, jen 2 jarní výjezdy. Šimi bloudí ve vrcholových partiích Falkensteinu po výstupu klasickou sedmou Kotzwand s Kryštofem a Šmelinou. Já sem si pěkně zabojoval v dost spárový Renger-Gedächtnisweg VIIc-VIIIb podle varianty a šikovnosti. V podvečer ještě trocha tréninku na Torsteinech, Šmelina pokusuje rajbáček VIIIc, moc nám to nejde :-)

Tak aspoň vytahat ruce v ultraklasickym sokolíku, Neumannhangel, VIIc. Krásně mi teče, ve výlezu k druhýmu sem to málem poslal :-)

Druhá výprava do Saska, bivak na Katzensteinu. Trochu se nám akce vymkla a v bivaku je nás asi 40, hehe. Peklo chytá demofobii a Piškot brblá něco o tom, že jsem druhej Jarda Maršík. Před davem se schováváme hluboko do nitra Čandu, a obléháme Kampfturm. Max s Honzáčem krutě bouldrujou na nástupu Sudwand, VIIIb - ale ten nástup, haha, masakr. Radši se jdu vybát do vedlejší Kampf der Titanen, VIIIc/IXa, lámavý. Kdyby se člověk nebál v každym kroku, že to s nim něechno upadne, byla by to nádherná cesta. Holt kdo se bojí, nesmí do lesa. Nakonec pouští i vrcholovej bouldřík takže aspoň AF a radost.

O zpestření se nám stará Lenin s Hanzem, viz fotky v galerii.
V neděli je strašný horko, ráno sem stylově zapytlil plotnu VIIIb vlevo od Opassweg na Teichsteinu, seběh plotnu od třetího kruhu kus pod první, němci nechápou. Jedinnej kdo brutálně drtí je Géčko, jedna devítka za druhou, hustokrutý, nejspíš úpal.

Konečně jsme se dostali pořádně i do Příhraz. Z pár vychutnávek mi utkvěl Joskův odkaz, Cesta pro pana Matěje a hlavně Manekýna na Hladkou – pro někoho jen strohé řádky v průvodci, pro nás se Sabčou a Šmelinou moře báječných zážitků. Sabča tahá Údolku na Barberinu, VIIb, těžké pod prvním.

Barberina, jedna z krásek Příhraz. Místní lezci, po osmi pivech, s lahváčema v kapsách.

Ádr je oblast pro trochu větší kluky, tudíž tam toho většinou moc nepředvádíme. Letos se povedla alespoň klasická Papouščí spára VIIc, žábovice jak má bejt. Jistič stíhá vklidu fotit. Kruh ve 25metrech, nejtěžší je až vrcholový rajbák.

Pár hodin po té jsem si dal již klasické zdravotní zpestření – narychlo do nemocnice, 2 dny kapačky bez jídla, počasí drží takže podepsanej revers a hurá na Křížák, a další den v Teplickejch úžasnejma rajbákama na Feťáckou a potrénovat v Biči. Se mnou se lidi ve skalách nenuděj ;-) Odložená operace způsobila, že jsem se přes všechny komplikace odhodlal vyrazit s Leninem a Bárou na Kavkaz – i díky nechuti rušit další letenky. Fajnovej zájezd, o tom se určitě časem dočtete jinde. Po návratu z Kavkazu forma trochu v útlumu, ideální čas navštívit odlehleší skály. Mocně jsme si užili Prachovsko-Laholskou Kobylu. V normálce sídlej již několik let vosy, že se daj oblízt zprava jsme nevěděli, takže jsem radši uhnul velkým obloukem doleva, a vyloupl se z toho Páleníčkův Kamenolom, VIIIa lámavé, podle knížky poslední přelez Gorbi před 15ti lety Asi nemusím dát komentovat...

Podzimní sezóna, tření se zlepšuje, ale 14 dní pauza s nataženym ramenem v rozletu trochu přibrzdí. “Asi pojedu na Hudy Cup. Jo? A kdys naposledy bouldroval? No, na jaře sem byl jednou v BBčku. Hmm.” Vyhlídky nic moc, ale přijít o takovou akci s příslibem kvalitní afterparty? 2 rychlonávštěvy Týnský to spravily a polez byl nakonec nadočekávání dobrej, dvě posekaný 7A, spokojenost. V nástupech ze sedu na pidišutrech jsem byl bez nároku, tak jsem se uchyloval k vyšším stěnkám, co zas dělaly problémy ryzím bouldristům. Foto Honza Adamec.

Od tý doby už jsem lano skoro nevytáh, s výjímkou dalšího výletu do Ádru, letos zakletého, takže další zdravotní štrapáci jsme se nevyhnuli. No a kde jinde završit sezónu než tam kde jsme začali, na bouldrech. Několik kvalitních session v nádherných podzimních dnech nás neminulo. Peklo drtí Kamenolom, 7A+

Best of Direct, jeden z NEJ bouldrů, spolu s Lištovačkou motivace pro další sezónu.

Letošní rok začal velmi podobně jako loňský, nezbývá než doufat, že lezecká sezóna bude alespoň stejně dobrá. Takže si nezapomeňte užít každýho dne na písku, protože jak říká Šoumen: DOBA TĚ SEMELE!!



Skoč na: úvodní stránku