VŠAK CHEMIE PRAHA -El Chorro 2006
poslední aktualizace této stránky 17.2.2006
Vědel jsem, ze se tam ještě vrátím, ale čas běžel a pořád nebyla vhodná příležitost a vlastně ani spolulezec. Až mi jednou Magnusek sdělil, že výkonnostní sekce Turistického oddílu (rozuměj Vyšáku) se tam na přelomu ledna a února chystá, a že by byla možnost se k nim přidat. Bylo rozhodnuto. Takže opět do Chorra (a opět v roli jističe…). Vágusovi se navíc podařilo sehnat neskutečně levné letenky (za pouhých 3000 Kč), a to ještě s menším výletem přes Londýn.
Cesta byla sice zdlouhavá, čekání v Londýně na letišti nekonečné, vlakové spojení do Chorra tragické, na druhou stranu tekutin byl relativní dostatek a vidina 14 dní letního lezení uprostřed zimy dodávala sílu potřebnou k zvládnutí všech těchto drobných peripetií. Na základě dřívějších zkušeností jsme se rozhodli pro ubytování na dně kaňonu pod El Polvorinem, což tedy znamenalo skoro tři čtvrtě hodinový nepříjemný přesun s plnou polní, ale také úsporu nezanedbatelného obnosu eur, o jejichž lepším využití nebylo od počátku pochyb.
A pak už to začalo: „...Co že tady mají na rozlezeni? No hned tady je nějaké 6C. Hmm, a co je to tady to vedle? 7b+? Tak ho vylezem, když už jsme tady…" Zkrátka Magnusek přepnul na lezecký režim…Hned mi bylo jasné, že tento výlet bude bolet. Večer po zklidnění se pár deci vína jsem obvykle usínal s pocitem, že ráno asi nevstanu. Nakonec jsem ale vždy vstal a celý cyklus se tak mohl opakovat. Určitým vysvobozením pak byly odpočinkové dny naplánované vždy po třech dnech lezení. První byl ve znamení výletu po zdejší vyhlášené atrakci -lávkách, druhý pak ve znamení celodenního hnípání u stanu.
Asi nejvíce lezeckého času jsme strávili v Makinu, kde Magnusek vcelku rychle Porrodil (7c+/8a), a kde jsem marně zkoušel ujezdit Trainspotting (snad někdy příště). Dále jsme mimo jiné převláli dvě delší cesty v Poemě (Machinu a Poemu) a spousta dalších cest ve Frontales.
Co se počasí týče, to oscilovalo od totálního fekálu až po úplné azuro, kdy na přímém slunci bylo vzhledem k teplotě určitě nad 30 °C skoro k nevydržení. Jednou ráno nás dokonce zaskočil popršek sněhu, ale o hodinu později jsme již v Makinu lezli v turbu.
Kromě naší 7 členné skupiny tam v průběhu těch 14 dnů působilo ještě cca 20 dalších Čechů nebo Slováků, někteří tam pobývali ve svých jeskyních či obytných automobilech značně dlouhodobě (třeba od listopadu)…Prostě v Chorru byli doma. A v Refugiu vládla tradičně pohodová atmosféra podporovaná Crusampem a hašem z Maroka
Co říci závěrem? Asi to, že výlet se velmi vydařil, četníci v tunelech dělali, že nás nevidí (takže jsme ušetřili až 6000 Euro), a že bych si to za rok klidně, pokud by se někdo našel, zopakoval.
Skoč na: úvodní stránku
A pak už to začalo: „...Co že tady mají na rozlezeni? No hned tady je nějaké 6C. Hmm, a co je to tady to vedle? 7b+? Tak ho vylezem, když už jsme tady…" Zkrátka Magnusek přepnul na lezecký režim…Hned mi bylo jasné, že tento výlet bude bolet. Večer po zklidnění se pár deci vína jsem obvykle usínal s pocitem, že ráno asi nevstanu. Nakonec jsem ale vždy vstal a celý cyklus se tak mohl opakovat. Určitým vysvobozením pak byly odpočinkové dny naplánované vždy po třech dnech lezení. První byl ve znamení výletu po zdejší vyhlášené atrakci -lávkách, druhý pak ve znamení celodenního hnípání u stanu.
