VŠAK CHEMIE PRAHA - El Choro - jaro 2002
poslední aktualizace této stránky 4.09.02
Na přelomu března a dubna se skupina ambiciozních lezců ve složení Janice, Vankysta, Spilkin a já rozhodla otestovat aktuální formu poznamenanou tvrdým zimním tréningem.
V důsledku rozhodování se na poslední chvíli a snahy sehnat levné letenky padla volba na v Čechách dosti známou a provařenou oblast na jihu Španělska, tedy na El Choro.
Plni očekávání silných nejenom lezeckých zážitků jsme v pohodlí Boingu 737 spolecnosti Fischer tour opustili podvečerní ruzyňské letiště, aby jsme těsně před půlnocí vykročili
do karnevalem rozzářených ulic Malagy.
Problem s přespáním jsme vyřešili tradičně -našim útočištěm se stala místní pláž.
Druhý den jsme se za pomoci železnice a taxi dopravili až na místo, které se na několik dalších dní mělo stát našim novým domovem, do malé andaluzské vesničky El Choro.
Prvním vcelku nepříjemným překvapením byl totálně nacpaný kemp,kde podle Vankyho zkušeností normálně nebývá ani noha. V důsledku velikonoc tam však byly mraky pařících španělů.
Dalším daleko závažnějším nepříjemným překvapením pak bylo velice proměnlivé chladné počasí, kdy snad nebyl den aby nezapršelo. Dokonce jednu dobu bylo počasí špatné tak,
že jsme si celé 4 dny nesáhli na skálu, následkem čehož nálada v teamu povážlivě zhoustla. Určitou záchranou v této situaci byl vypůjčený automobil, který nám umožnil procestovat přilehlé okolí,
a seznámit se tak s dalšími lezeckými oblastmi. Zájímavým zážitkem byla například návštěva obrovské jeskyně Archidona se spoustou pěkných atletických cest (dokonce nějaké 9a), která však přes zimu slouží jako zimoviště stáda,
takže v ní nebylo místa nepokrytého mocnou vrstvou výkalů.
Co se lezení týče, oblast El Choro je tvořená jednak vápencovými masívy až s měkolika set metrovými stěnami, jednak několik kilometrů dlouhým hlubokým kaňonem, v jehož stěnách vedou vyhlášené betonové lávky
sloužící také k přístupu do některých lezeckých sektorů.Lávky jsou však na některých místech značně poškozené, někde dokonce úmyslně odstřelené.
I tak je zde sektorů nepřeberné množství. Najít to svoje si může opravdu každý, od milovníků technických kroků v plotnách či kolmicích, až po atlety toužící po vytrvalostních liniích v převisech třeba po krápnících.
My jsme zkusili od všeho trochu, přičemž lezení v plotnách mě osobně moc nezaujalo. Naopak obrovský dojem na mě udělala návštěva sektoru Makinodrom, kde převažovaly vytrvalostní převislé cesty, a kde Spilkin celkem nadějně
pokoušel nějaké 8a, v jehož přelezu mu zabránil pouze po jednom z pádů naražený palec.
V průběhu našeho 14 denního pobytu jsme si všichni zkusili spoustu pěkných sportovních cest a Janice si dokonce posunula své výkonostní maximum, když jí pustilo nějaké 6c.
Z těch vícedélkových jsme s Vankym za podpory silného větru (v nárazech tak okolo 80km/h) prostoupili cca 350m dlouhou cestu Zepelin s klíčovými délkami 6c a 6c+,
které jsme však dali pouze A0.
Závěrem lze konstatovat, že až na již zmíněné počasí a rozpory v teamu dopadl výlet vcelku dobře (tedy alespoň jsme se všichni vrátili relativně zdraví a někteří z nás -já- trochu vyléčení z přehnaných ambic).
Skoč na: úvodní stránku
Problem s přespáním jsme vyřešili tradičně -našim útočištěm se stala místní pláž.
Druhý den jsme se za pomoci železnice a taxi dopravili až na místo, které se na několik dalších dní mělo stát našim novým domovem, do malé andaluzské vesničky El Choro.
Prvním vcelku nepříjemným překvapením byl totálně nacpaný kemp,kde podle Vankyho zkušeností normálně nebývá ani noha. V důsledku velikonoc tam však byly mraky pařících španělů.
Dalším daleko závažnějším nepříjemným překvapením pak bylo velice proměnlivé chladné počasí, kdy snad nebyl den aby nezapršelo. Dokonce jednu dobu bylo počasí špatné tak,
že jsme si celé 4 dny nesáhli na skálu, následkem čehož nálada v teamu povážlivě zhoustla. Určitou záchranou v této situaci byl vypůjčený automobil, který nám umožnil procestovat přilehlé okolí,
a seznámit se tak s dalšími lezeckými oblastmi. Zájímavým zážitkem byla například návštěva obrovské jeskyně Archidona se spoustou pěkných atletických cest (dokonce nějaké 9a), která však přes zimu slouží jako zimoviště stáda,
takže v ní nebylo místa nepokrytého mocnou vrstvou výkalů. 
