Šamonické jehly

2. - 9. července 2011

Budiž tento krátký report z Chamonix pomocníkem a inspirací ostatním k návštěvě tohoto téměř zapomenutého kouta Alp. Vydat se tam stojí za to, i když nehodláte překročit hranici tří tisíc metrů. V našem případě měl být zlatým hřebem zájezdu nákup dámských bot, jak se však záhy ukáže, o zábavu se bude starat hlavně dvojice Kačka + Punk.

Den 1 - cesta
Cesta do Chamonix je jednoduchá, pořád rovně, pak doleva, do kopce z kopce a jste tam. Celkem asi 1000 km se dá rozumně zvládnout za cca 9 hodin. K přespání jsme zvolili louku pod skalkou poblíž centra, najdete ji podle piktogramu kopce i na oddílové mapě. Chce to ovšem nenápadně, nestavět stan, rozbalit spacák nejlépe po setmění a moc na sebe neupozorňovat. Pokud to hodláte pojmout jinak, je lépe zvolit některý z kempů, který vyjde přibližně na 7-10E na osobu a noc. Některé cesty na skalce jsou i dvoudélkové, nemělo by tam být nic těžšího než šestka, ale nezkoušeli jsme.

K+P:
Pro začátek zapomenuté karimatky na autobusové zastávce.
Skalka a louka v Chamonix
Den 2 - cesta na chatu
Jako první cíl volíme chatu Envers des Aiguilles, v jejímž okolí leží pravděpodobně nejzajímavější skalní lezení v oblasti. Cestu si většina lidí zkrátí pomocí vláčku na Montenvers, zpáteční lístek stojí 25E - poměrně rychle se s ním dostanete do výšky přes 1900 metrů a můžete se ihned kochat výhledy na Drus, Verte a zdálky i severky Jorasses. Při balení batohu zvažte následující:
Jedná se o čistě horolezeckou chatu, nedá se tam dělat prakticky nic jiného.

K+P:
Cesta z ledovce nahoru po žebříkách nevypadá dostatečně lákavě - nic naplat, že ji všechny průvodce doporučují. Dvojice se vydává kamsi dále po ledovci najít trasu zakreslenou v mapě - ta však bohužel už nejméně pět let neexistuje. Po rozličných útrapách se nakonec dostávají se soumrakem několik set metrů od chaty, kde bivakují v jednom spacáku a jejich čelovka v noci dohání chatařku k opravdové panice v souvislosti s dosti nestabilním ledovcem ve svahu nad nimi. Mně to zas tak dramatické nepřijde, ale nervoznější osazenstvo chaty už jsem dlouho neviděl.
   
Pohled na Drus z nádraží Montenvers Žebříky z Montenvers dolů na ledovec Dent Du Géant od chaty
H+K bivakovali dole uprostřed
Den 3 - první cesta - pytel
Na doporučení bratří Slováků se vydáváme do cesty Guy-Anne (na webu je jen varianta), vedoucí na první věžičku věže Nantillons. Sektoru se také říká Little Yosemite, brzy jsme pochopili proč. Nejtěžší délka je psána za 6a+, což zní schůdně, ale záhy se ukáže, že jako první cestu to chtělo zvolit něco jiného. Místní kolorit je neúprosný - kolem spár nýty nepatří. Pokud ještě nejste zvyklí na místní tření, může to dopadnout tak, že zakládáte v přítahu za jednu ruku, což se tentokrát dalo vydržet jen do poloviny čtvrté délky. Žula úchvatná, takže pytel. Takto vzniklé půldny se dají strávit na skalkách přímo pod chatou. Naštěstí začíná brzy pršet.

K+P:
Po varování od chatařky raději ústup mobilní sutí zpět dolů na ledovec. Pod dojmem posledních hodin se nakonec dvojice rozhoduje pro návrat až do Chamonix. K vláčku v Montenvers však opět vedou žebříky. Na první pohled se zdá, že i těm se dá vyhnout - stačí dojít dál, až na lanovku k ledové jeskyni, která je v ceně lístku. Brzy se ukáže, že cesta k lanovce je plná trhlin a K+P se vydávají zpět k žebříkům. Během toho přijde výše zmíněný déšť, poslední vlak v 18:30 ujíždí a dvojici čeká další jednospacákový bivak, tentokrát punkově na nadráží.
   
Vpravo věže Nantillons,
nahoru je to asi 350 metrů		 Část sektoru Little Yosemite Drus, Verte, Droites, večeře
Den 4 - druhá cesta
Bude třeba na rozlez vybrat něco lehčího, volíme L'opium du peuple na Pointe d'Orient. Maximálně 6a, většina délek za 5c, asi 250m, pro začátek by to bylo ideální. Nádherná žula, tentokrát většinou plotny = často nýty. Kromě drobného zmatku s nástupem žádný problém. První délku tvoří asi 40 metrů libové plotny, do které nastupujete přímo z odtátého sněhu - ještě s mokrými lezečkami máte hned pod sebou něpříjemnou temnou díru vedoucí kamsi pod sníh, pak ještě pět metrů k prvnímu nýtu. Dolu by se tedy hodila skobka, nic jiného nejde. Nástup už je trochu dál od chaty, údajně 45 min, a musí se po ledovci, který vypadá dosti zrádně - raději na špagátu.

K+P:
Vyčerpáni po přechozích dnech - odpočinek v Chamonix.
     
Vendy ve třetí délce Nejtěžší úsek, zajištěná plotna Mňam Vrcholovka z prvního pointu
Den 5 - třetí cesta
Podle komentářů místních matadorů jsou vlastně všechny cesty v oblasti krásné, což nezbývá než potvrdit. Takových lehkých cest jako předchozí den však není příliš - aby bylo skutečně z čeho vybírat, je potřeba se nebát trochu větších čísel. Často se najde cesta obsahující délky kolem 6b, v průvodci se obvykle dočtete povinnou obtížnost, se kterou byste měli zvládnout cestu aspoň přehákovat (často po vlastním).
My však máme vybráno - nástup od chaty 4 minuty zní opravdu lákavě, zvláště, když má odpoledne příjít déšť. Cesta Le point des soupirs se začátkem cestou Le cité des doges na Tour Verte. První délka 6b spárkou, pěkně po vlastním, žádný problém. Cestou narazíte na mostík a také na jedno místo 6b+, které už pustilo jen s pomocí expresky. Něco přes 250 metrů, opět krásná cesta.

K+P:
Plánování co dál v Chamonix. Píchlá pneumatika vyměněna za vypuštěnou rezervu.
     
První délka s krátkou zajímavou spárkou Zrušit krok Následuje nejtěžší úsek,
plotna 6b+ je jen o dvou krocích		 Aiguille Verte z Tour Verte
Den 6 - přesun
Na tento den všechny předpovědi hlásí intenzivní bouřky, většina lidí utekla už předcházející den odpoledne. Náš plán zní: sejít dolů na ledovec, vyšplat na chatu Couvercle, která je naproti a pokusit se v následujících dnech vyběhnout aspoň Whymperovým kuloárem na Verte. Matroše do zimy jsme si sem vytáhli dostatek.
Loučíme se s Envers des Aiguilles a rekapitulujeme: bezva lezení v konzistentní obtížnosti s velkolepou scenérií vůkol, většina linií se dá proslaňovat, takže pokud nezapytlíte cestu na chatu, většinu horských problémů moc nemusíte řešit. Pro tento typ zábavy má určitě smysl se sem vracet.
Dole na ledovci se raději Vendy zeptám, jestli se mi chce zase zpět nahoru do sněhu a zjistím, že ani ne. Počasí tomu ostatně také nepřeje. Sjíždíme dolů do Chamonix a po neúspěšných nákupech míříme už spolu s Honzou a Kačkou do tříhvězdičkového kempu Mer De Glace (cca 9,50 na osobu) v Les Praz. Bouřka se skutečně dostaví.

K+P:
Vylezena cesta naproti - tuším, že Voie Brunat-Perroux na Aiguille de l'Index. 250 metrů, linie plně zajištěna a délky za 5b údajně nečekaně jednoduché. Situaci zachránila Honzova přilba, která v závěru dne padá z lanovky kamsi do suti. Chybělo jen málo a dvojice byla po návratu předvedena Gendarmerie Nationale za krádež vozu.
   
Chatařky bobr Žebříky cestou na chatu, v pozadí
Montenvers a Aiguilles Rouges		 Dostat se na ledovec bez maček
je trochu o držku
Den 7 - odvrácená strana Chamonix
Další den vyrážíme na druhou stranu šamonického údolí, dáváme 23E za lanovku z Les Praz přes chatu Flegéres až na horní stanici Index (kolem 2300). Oblast se jmenuje Aiguilles Rouges a patří k ní jiný díl průvodce od Pioly. Scenérie tentokrát obsahuje i výhled na podstatnou část masívu Mont Blancu, včetně vršku. Při balení zvažte následující:
Na první pohled mi to tu trochu připomíná Tatry. Stěny viditelně méně kompaktní než v oblasti Envers, ale pořád velmi příjemná pevná žula. Zaleze si tady skutečně každý, těžiště cest by se mohlo pohybovat tak kolem 5b-5c. Spolu s tím, že cesty jsou většinou komplet osazené nýty a nástupy některých cest jsou pár minut od lanovky, jedná se o téměř čistou vícedelkovou skalkařinu. Také o něco měkčí klasifikace, řekl bych. Lezeme cestu L'an d'Emile na Aiguille de l'Index, asi půl hoďky od lanovky, obtížnost max. za 6a, 250m, celé to tahá Vendy. Kvůli dešti končíme na polici pod vrškem. Oproti informacím z průvodce se dá cesta v pohodě proslaňovat. Večer nás čeká další bouřka.

K+P:
Vykrádačka aut v kempu, mínus 60E. Místní Robin Hood si dá načas a pečlivě z aut vybírá pouze hotovost, vůbec mu nevadí, že majitelé leží ve stanu dva metry od něj. Celkem navštíveno pět aut, z toho tři české.
 
Kemp "Sherwood" První délka 5c
Den 8 - poslední cesta
Asi 20 minut od lanovky se nachází jižní stěna Grande Floria - Lower Bastion, kde vybíráme cestu Les neiges du Kilimandjaro, 200 metrů, nejvíce 6b a pohoda. Nahoře ještě pokračujeme dvě lehké délky na Middle Bastion, ale musíme si to zpátky pěkně sejít, nestojí to za to.

K+P:
Vylezená cesta ve stejné stěně a jinak nic (!)
   
Zastávka lanovky Index, starý hangár,
Bílá hora, v dálce schovány Jorasses		 Oblíbená stěna Lower Bastion Slanění cestou, převis
se obchází zleva

Pak už následuje jen cesta dolů a večerní hledání místa na spaní. Celou noc se mi z nějakého důvodu zdá o rallye a v neděli v šest ráno se všichni budíme v Praze. Tož tak.


LeoN + některé fotky Vendy

Jiný článek z oblasti je na Horyinfo.

Skoč na: úvodní stránku