Když člověk dostane chuť na pořádnej burgr, neboť mcd je shit, je třeba vyrazit za velkou louži. Naštěstí se tam dá provádět kromě přežírání i fůra jinejch aktivit, to vše v suprových přírodních scenériích, takže je člověk dočasně ochotnej přehlížet i důsledky amerického pojetí pojmu „svoboda“. Pokud chcete navštívit více oblastí, což zajisté chcete, je nutné si pořídit nebo vypůjčit káru - po letenkách druhá největší díra v peněžence. A pak už hurá na cestu, nezbývá než vyrazit směr
Bishop
Od LA půl dne jízdy, v bouldrovém světě obrovský pojem, mega oblast srovnávaná s Fontainebleau. Dva druhy materiálu (sopečný tuf a žula), zasněžené hory v okolí (v zimě), přírodní horké prameny ideální pro večerní relaxaci (zejména v zimě). Bohužel, v době naší návštěvy koncem září pochopitelně panovaly „stovky“ (stupňů Farenheita), takže o ideálním tření nemohla být řeč. Lezli jsem jen po ránu a večer, nicméně dalo se. Skvělý program na přečkání poledního megavedra je veřejný bazén v městečku a travnatý park v jeho okolí (hned vedle Visitor’s centra). Tuf v Happy a Sad boulders je chytovatý, ale dost porézní a ostrý, kůže dostává pěkně zabrat. Stupnice relativně přívětivá, neboť tento charakter lezení našinci vyhovuje (něco mezi Jurou a pískem). Naopak žula v Buttermilkách je nekompromisní, kůži žere taky fest a i lehký bouldry jsou krutý, nic pro zewláky. Subjektivně V1 v Buttermilkách mi přišlo jak V4 na tufu ;-) K Bishopu ovšem patří i mnoho satalitních oblastí, z nichž se nám dost líbila Desplomancia (snad jsem ten název moc nezkopal). Už její najití dle průvodce je dobrodružství samo o sobě, ale rozhodně stojí za to viz. fotky.
Hlavní nevýhodou oblasti je podle mě neustálá nutnost přejíždění autem (holt amerika), takže když připočítám prach a bodláky versus borovicový les a vřes, králem oblastí pro mě zůstává nadále Fontáč. Nicméně věřím že pro borce pohybující se na horní stupnici obtížnostního žebříčku a žulomily to může být vzhledem ke koncentraci problémů naopak.
Buttermilks
The Hulk, V6, triková špičkovaná
The Hulk
Sixty-foot women traverse, V2
Traverz není úplně easy
Pohoda
The Beautiful Man Boulder, V7
Se sit startem V9, Zrzek válí
Lovely Desplomancia
Rozehřívačka
Beautiful man - úlet
Pořádně namágovat
Red Rocks
Přejezdem přes Death Valley (hlavně nepíchnout kolo :-) se člověk dostane k vyhlášeným Red Rocks. Další geniální zimní destinace tentokrát pro vyznavače skalního lezení. Materiál krásný pískovec. V září bohužel při pohledu na teploměr člověk jen skalám zamává a plynule pokračuje do kasína v Las Vegas. Hodně ujetý město, abych šel po chodníku, kterej mě plynule zavede ke hracím stolům a pak je problém najít cestu ven z kasína, to se vám asi jinde nestane :-)
Zion
Cestou z Vegas do Utahu, se tento národní park přímo nabízí. Pískovcový kaňon ne nepodobný Yosemitskému údolí, vícedélkové cesty tradičního charakteru. Bohužel jsme tuto zastávku do programu nezařadili, čehož jsem zpětně dost litoval.
Moab, Indian Creek
Moab je městečko ukryté v pískovcových kaňonech Utahu, a tvoří centrum lezecké a bajkerské obce. Skal je v okolí nepočítaně a světově známých trailů na ježdění taktéž. Pro představu o geniálním terénu pro kola se můžete podívat na tytrubku. Řehy si tedy přišel na své, ale ani lezecky jsme nezůstali pozadu. Rozehřáli jsme se v malé ale pěkné boulder oblasti Big Band, a vrhli se do spár Indian Creeku. IC je zcela famózní oblast, vůbec bych se nezlobil mít něco takového v čechách. Extrémně pevný pískovec má dobré tření a umožňuje jištění frendy. Bohužel i u tak pevného písku je olezenost kolem frekventovaných spár znát (i na mých fotkách). Pokud se chcete naučit a zdokonalit v různych rozměrech od prstovek po šmrdlačky, rozhodně doporučuji! Největší úlet jsou ovšem krásně řízlé žábovice, v čele s proslavenou Supercrack of the desert, tu jsme si nemohli nechat ujít. Když se připočtou turistické atrakce jako Arches NP – proslulé pískovcové mosty a brány, Moab prostě nelze vynechat!
Moab, Big Bend
Brown Power, V4
Indian Creek
Supercrack butters
Z první cesty "na rozlez"
se vyklubal nářez
Light in fingertips
za 5.11+ ;-)
Incredible hand crack, 5.10, boží
Supercrack, 5.10
Supercrack, levá pravá
neboť všechny žábovice jsou za 5.10
Siesta
Ještěrka
Generic crack, lákavé 5.10 ;-)
Nedoskočitelné V8
Joe's valley
Významná boulderová oblast v Utahu, při našem postupu cestou k Salt Lake City. Stojí za návštěvu už jen proto, že tak kvalitní pískovec se málo kde najde. Kemp u přehrady s možností koupání je také malebný. Stupnice rozumná, celkově spokojenost. Setkali jsem se také s bouldrujícími mormony, týpek s několika ženama, hustý. Utah je pěkná země, ale prohibice našincovi moc nevoní, takže rychle zpátky do zaslíbené Californie.
The Alien boulder
Big Joe, V7
Big Joe, pěkné sousto pro Zrzka
Elegance v kolmáči
Men size boulder
Michellangelo, parádní highball
sice jen V3, ale z výlezu bych padat nechtěl
Lake Tahoe
Krásné jezero obklopené borovicovými lesy, příjemná zastávka na cestě. Poměrně mladá bouldrová oblast stále ve vývinu. Na místních žulových kamenech sektoru Echo view jsme si rozedrali prsty dříve, než Řehy stihnul odehrát svých 18 jamek na nedalekém golfovém hřišti. V kempu se vám o zábavu postarají čipmankové, přítulné roztomilé veverky nakažené morem.
Kameny v borovicovém lese
Chipmonkové jsou přítulní
Yosemite
Netřeba představovat, megaprofláknuté údolí plné velkých stěn, skalek, boulderů a turistů. I přes neuvěřitelnou komerci si ovšem údolí zachovává pro lezce svou přívětivou tvář. Camp 4 funguje podobně jako za starých časů a dobrých lezců z celého světa v něm potkáte vždycky dost. Bouldery a skalkařské cesty jsou šíleně oklouzané, v bigwallech naštěstí většinou ještě tření vydrželo. Jen pozor na kokoty, kteří se vyznačují tím že moc nelezou, neumějí základní metodické úkony, od rána mají nasazenou čelovku a k domluvě používají vysílačky. Masakr. Jedni nás blokovali v komínech na Sentinelu tak úspěšně, že nás neminulo zatmění, a noční sestup 3 hodiny drsnou buší, zážitek mocný. Další jsme potkali na Half domu, kam jsme vyrazili se Sabčou vylézt zprofanovaný Snake dike, hodně blbej nápad. Fronta jako blázen, za což můžou mimojiné autoři průvodce, hovada který nemůžou zařadit do tisku i vedlejší cesty podobné obtížnosti, aby se nával rozptýlil. Navíc jsme tam potkali místního guida s japonskou klientkou, kterej si koledoval o knockout, zmrd samolibej, další párek brzdících kokotů s čelovkama, co neuměli ani jistit, no prostě romantika se vším všudy ;-) Ale lezení vtipný, nejdřiv se člověk na tření bojí, postupně se to poklápí poklápí, takže nakonec se prostě odvážete a dojdete pěšky nahoru. Z Halfdomu počítejte s opravdu dlouhým sestupem (14km).
Kromě kokotů jsou lezci v pohodě, potkat v ceste sólujícího Timmyho O’Neilla je vyslovená radost a večírky v C4 stojej zato. I díky časté přítomnosti bouráků české lezecké scény, tentokrát Magnuska, Nedoriho a Čokaře. Medvědy jsme bohužel neviděli, prý se nastěhovali do kempu až po našem odjezdu. Ochočené jeleny a srnky ale nelze minout. Klasifikace je v údolí pěkně tvrdá, až nás to překvapilo, a tření ve spárách podstatně horší oproti IC. Za návštěvu ale údolí každopádně stojí.
Cookie cliff, na rozhejbání
Údolí a Half dome
Katedrály
Sentinel rock s výrazným komínem
El Capitan
Separate reality, 5.12
kultovní stropovka
v závěru už žába nic moc
Heinz Zak?
Hadí hřbety na Halfdomu, Snake dike je ten pravý (s lidma)
Shrnutí:
Dosažená maxima v bouldrech: Zrzek V10, Špicál V6, Sabča V2.
Na skalkách rozhodně stojí za zmínku Zrzkovo PP Separate reality 4.pokusem.
V bigwallech jsme toho moc nepředvedli, cesty kolem 5.10, Steck-Salathé na Sentinel rock, East buttress na prostřední katedrálu, obojí moc pěkné cesty.
Typická pokuta za speeding je 150-200 dolarů ;-)
Nejlepší burgr řetězec je jednoznačně Carl’s Jr.
A pro nadšence je zde video z bouldrování + Zrzkův 2. pokus v Separate reality.
