20.12. se scházíme v terminálu 2 ruzyňského letiště v sestavě Eliška, Peklo, Magnusek a já. Dále zde potkáváme Piškota s Alicí a Babucha s Janou, kteří čirou náhodou míří stejným směrem. Navíc tou dobou v Chorru již působí vyhlášená dvojka Smrček s Remešem, takže je zaděláno na slušnou komplexní rekreaci.
Cesta se společností Iberia probíhá sice asi s hodinovým zpoždění, ale kromě mírného hektiku při přestupování v Madridu v zásadě bez komplikací. Takže v 22:30 postáváme před nádražím v Aloře a marně se snažíme sehnat tágo. Po poradě v místním baru nad Cruzcampem se poprvé a zdaleka ne naposled rozhodujeme použít přítele na telefonu (tj. Piškota), který si v Malaze pronajal auto, a který pro nás velice obětavě uprostřed noci přijíždí.
Jelikož už nejsme v Chorru žádní nováčci, rozhodujeme se pro ubytování v lesním porostu nad kempem, což má velice strategickou polohu -je to kousek do Refka i Frontales. Plácek s námi sdílí dva mladí poláci -Bolek a Lolek. Jeden skoro nemluví, nehulí tovar ani nepije, kotníky si zvrtává už na pěšince cestou do skal, zato poměrně rychle přelézá Rimu Libre. Ten druhý mluví až moc, tovar hulí a v Rimě sází jeden pokus za druhým (v době našeho odjezdu jich měl na kontě tak 20) avšak marně.
Z počátku nás pronásleduje ne zrovna ideální počasí, pořád poprchává, takže většinu času trávíme v převislých sektorech Frontales, kde však je den od dne stále více narváno. Do Chorra se rozhodla najet snad celá Evropa. Lezem co to dá, ale ta pravá pohoda zatím ještě chybí. Alespoň že se nám daří držet 100% docházku v Refku (zdravíme Rudu a ostatní kaBrňáky). Jenže i tam postupem času začíná být nesnesitelně narváno, takže se stále častěji přesunujeme na večírky k Piškotům do kempu. Jeden takový večírek se pak Piškotovi stává osudným, když si při obětavém běhu pro další víno zakopnutím o stanovou šňůru vtipně nataženou přes cestu zhmožďuje koleno. Lezecké ambice tak může hodit za hlavu a od lezení si na pár dní odpočinout...
Počasí se umoudřuje. Stále se opakující kolotoč těžkého lezení a večerního polévání jazyku na mě zanechává stopy projevující se sílící únavou. Příjemné „letní" teploty a po jednom nekontrolovaném pádu rozbitá hlava a naražený záda mi dovolují alespoň trochu „zrelaxovat". Magnusek naproti tomu evidentně žádnou únavou netrpí a kosí jeden prásk za druhým. Ace Ventura (8a+) a Lourdes (8a) mu zaberou 3 pokusy. V Pepkovi (7c+/8a) pak padá těsně pod řetězem a ani v Smashing Pumkins (8a) mu k přelezu moc nechybí. Nespočet lehčích cest do 7c pak v jeho případě nemá cenu jmenovat. Ani Peklo se nechce nechat zahanbit a druhým pokusem tam posílá 7c, což je nejen na Turistický oddíl dost gut! A to ještě navrch přidává mistrovský výkon v podobě zpáteční cesty z Makina nejprve k tunelům, kde však číhá strážník, což znamená návrat do kopce a parádní vycházku skrz skalní okno... To Smrček s Remešem si evidentně přijeli pobyt patřičně užít a bez větších ambicí si vychutnávají všemožné radovánky, které Chorro nabízí.
Těch 12 dní našeho výletu nějak krutě rychle utíká, čas odjezdu se nachyluje, takže sedíme s batohy na nádraží a čekáme na vlak, který má v 20 hod. přijet. Za nedlouho vlak skutečně přijíždí, ale z opačného směru a stejně nestaví. Zase nám nezbude než povolat motorizované Piškoty a nechat se přemístit do Alory. Silvestr v Malaze v liduprázdné letištní hale pak probíhá ve velice poklidném až trochu dekadentním tempu.
Všem účastníkům z mého pohledu parádní akce El Chorro vánoce 2008 velký dík.
A takto nejak se lezou ty 8a...
Skoč na: úvodní stránku