Jak to viděl kronikář.

Do Bergellu se jezdí za krásným lezením v pevné žule, jemněji tvarované než žula tatranská. Sokolíčky, rajbáčky, hranky, křidélka, karfiolky a krystaly na chytání, botičky drží, míst pro jistítka je habaděj … Jsou to Alpy, ale je to tam podobné Tatrám a kopce nejsou tak veliké, jako ve známých ledovcových alpských oblastech. Domorodci tam mluví italsky nebo školní němčinou, které se dá rozumět.

Nejznámějším kopcem je Piz Badile, pro jeho 900 metrů vysokou SV stěnu, dále Piz Cengalo s mohutnými rajbákovými pilíři /severní a severozápadní/ a Piz Gemeli (Žehlička).

Na Piz Badile se našim členům se zatím podařilo vylézt:

- via Casin v SV stěně (Max, Honza, 2008)

- diretisima Fiorelli v JV stěně (František, Michal Rulc)

- via Molteni „ „ (Dejv, Doubek)

- severní hrana (Čulda, Špicál)

- a pokud chceme předbíhat následující děj, tak Via Molteni (Kuba, Míra, Jura)

Na Piz Gemeli:

- Žehlička, jen spodní část (Jura a druh, 2001 nebo 2002)

(Na Žehličku cesta, jako každá ze sta, vroubená je nejtama.

Když tam lezu v létě, tak bych nerad sletěl, omotanej smyčkama.

Na konci té cesty moc hladké stojí veža jako hrad

a z ní lezci slaní, že na ně jde spaní a že mají velkej hlad.

My dále nelezem, trojkovým hřebenem, z vysoka se na to vy......

My jsme lezci moderní, máme radši slanění, než na vrchol hory pachtění.

Co na tom, že jsme tam nebyli, cestu si napíšem ve chvíli!

Žiju jednou, právě teď , chci mít úspěch snadno, hned,

kdo hlásá morálku, je estét ………)

- - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Letos vytáhl do boje i Jura, který si i přes svoji sklerózu vzpomněl, že je to právě 30 let, co začal dělat novou cestu na Piz Badile a že by se to třeba mohlo dokončit. A že není Hermann Buhl ani Miri Šmíd, aby to lezl sám, a tak když na www.hory.sk vytušil tlakovou výš, jal se hledat posily jak přes T-mobile, tak přes kyber-prostor. Čas měli zrovna Kuba s Mírou, ostatní, kteří ho neměli, přišli o hodně …..