(Na melodii „Starý honec krav“)

P I Z Z O B A D I L E 1978 – 2008

Slyšte příběh z lezení, co se v horách se stal: Po bílém, mokrém hřebeni, kde jen vítr hrál

lezla dvojka Pražáků na vrch Piz Badile, už nic neměli v ruksaku a letěly chvíle.

Ráno jim jel autobus, což bylo nemilé: Sestup dolů do Bonda není kratochvíle,

už se skoro stmívalo, tu vrchol v dohledu, pak pár skob je zachránilo z rukou jak kus ledu.

Že jde o kus cesty nové, oba tvrdili, nevěřícní Tomášové jim nevěřili;

pak se schéma ztratilo a třicet let byl šlus; jen se nezapomnělo, proč zpoždění měl bus.

(jupijó-hej, jupijó-oó, proč do Zermattu zpoždění měl bus)

Jura, ten se nevzdává, po nocích přemýšlí: Kde sa schéma nachádzá, kade my išli?

Kade liezol majster Klucker, kudy Bramani? Určitě se nedotkli naší krásné hrany!

Na Scioře Herr Hoffmeister pak fotku ukáže: „Sie gegangen nicht durch Schluchten?“

vážně se táže.

„Sicher direkt nach der Kante“, tak zní odpověď, a začíná se zdát, že – tehdy je jak teď.

Ze SAC klubu Ruda Meier mailem vyzvídá: Že jste lezli po hraně, je pravda pravdivá?

Pak se Jura v šuplíkách hrabe divoce: Hle, schéma je na deskách druhého průvodce!

Jedná délka společná s mistrem Kluckerem? To se takhle nenechá, zní někdy večerem.

Jenže jak ji narovnat, na hřbetě křížků šest, a třicet let už minulo - samá špatná zvěst.

(jupijó-hej, jupijó-oó, a léta letí – samá špatná zvěst)

Míra s Kubou pravili: to je legrace, to nás vždycky potěší, když je v horách práce.

Pod šedou věží s převisy, kde všichni narazí, Kuba matroš věší si, že prý to dorazí.

On osmičku si pustil níž, než do té stěnky vlez`. A my nad ním dělali kříž a v očích měli děs.

Co by bylo, kdyby spad` k žlutejm diviznám? Kdopak by pak seshora lano hodil nám?

Řek`, že jemu na rubáš nepředou měkký len, že si ještě vyleze pár důraznejch stěn.

Pak do skoby dal kladivem šest poctivejch ran. A tím, že rány zazněly, byl zachráněnej plán!

Plán tu cestu narovnat, jak velí dobrý mrav, přímo šedou věž zdolat, aby lezců dav

nemusel ji obcházet traverzem severním a elegantně k vrcholu stoupal jako dým . . . .

(jupijó-hej, jupijó-oó, tak jako vždycky k vrcholu jak dým …)

- - - - - - - - - -

Poučení z téhle story boryši mějte: příliš brzo z hospody se nezvedejte;

Do hor radši nejezdit, tam makat se musí a ten kdo má dost rozumu, tak /: ten to nezkusí! :/

13.8.1978 – 29.8.2008

(pánové M.D.+J.Š. se znovu omlouvají všem 38 boryšům za opožděný odjezd do Zermattu.)