|
| Odleva dole zelený hřebínek, (vlevo pod ním je chata Sasc Furá), sedlo Viale, severní hrana, pod ní ve stínu SZ stěna. Dále z poloviny osvětlený západní vrchol a sedélko, kde končí dříve vysněžená klasika Readelli-Sertori. Dále centrální pilíř JZ stěny, snad nelezený? (nad cestou Toto Riina, Fiorelli, Grossi … zima 1993), dále doprava dolů hřebínek, za nímž vede sestup, nad ním vrcholová špička. Klasický sestup východní strání hřebínku (4+2 slanění) má přímější, ale časově asi stejnou variantu z poloviny hřebínku slaňováním roklí k západu. Vpravo před východním koncem hřebene je na jižní straně žlutý bivak Readelli (pro 6 menších a vyhublejších s malými batohy, k plánovaným noclehům ho smějí používat jen důchodci, jinak jen v nouzi!) a k němu směřuje levý pilíř JV stěny s krásným lezením, kterým se dokončuje cestaVia Molteni. Vlevo za Z vrcholem je sedlo Maloja a za ním jezera u Sv. Mořice, ze kterých vytéká řeka Inn směrem k Innsbrucku.. Vpravo za Z vrcholem v nejbližším hřebeni, (za kterým je dolina Albigna s přehradou) je ve směru za sedélkem nenápadný Piz Cacciabella (štít krásných kačen, snadno dostupný za chaty Sciora). Z něj tmavý hřebínek doprava k věžím Sciora (masivní Punta Pioda a Ago di Sciora nad malými sněhy) a vpravo suťová vrcholová pyramida Piz Cengalo. Prostě krajina snů, svině komunistický. Kdo doleze k Z vrcholu, pokračuje po S straně ze sedélka rampičkou a koutkem, ne po jižní, tam je to těžší. K budce se od vrcholu prolézá tunelem. |